| Histoire résumée | V jeho řešení je patrná snaha po dosažení čistého aerodynamického propracování. Trup má vejčitý průřez a sestává ze čtyř hlavních a dvou pomocných podélníků a přepážek, zčásti vinutých z jasanových pásů a zčásti vyříznutých z překližky. Vpředu je vyztužen robustní konsolou, nesoucí startovací hák, jasanovou lyži a řízení. Vzadu vybíhá trup v kýlovou plochu, která nese směrové kormidlo, pod nímž je upevněn pro starty gumovým lanem vypínací hák, ovládaný z pilotova místa lankem, spojujícím zároveň vypinač vlečného lanka. Křídlo je dvoudílné, jednonosníkové, potažené do dvou pětin hloubky překližkou. Proti kroucení je pojištěno šikmo postaveným a silně dimensovaným nosníkem I. Po obou stranách trupu je křídlo podchyceno jednoduchou vzpěrou. Užito zde bylo profilu A 16, který přechází do Clark Y, Výškové kormidlo nemá stabilisační plochy a je do stran vyztuženo párem trojúhelníkových vzpěrek. Směrovka je rovněž dřevěná, částečně vyvážená a uchycená třemi závěsy k trupu. Kabina má průhledný celonový kryt a po stranách má otočná okénka pro přívod vzduchu. Na tomto větroni je též interceptor, který je instalován za kabinkou a ovládán zvláštní pákou z kabiny pilota. Při zalétávání projevil větroň neobyčejnou stabilitu, citlivost a obratnost, takže se hodí pro přechod na výkonné větroně.
Přepážky jsou provedeny stejným způsobem jako žebra křídel. Potah trupu je z překližky silné 1,5-2 mm. Celková délka i se směrovkou je 6,5 m. Obě kormidla jsou samonosná. Výškové je provedeno normálně bez stabilisační plochy a je vytvořeno ze dvou částí, které jsou nastrčeny na trubce a zajištěny čepem (trubka je otočně upevněna v trupu). Jeho plocha je 1 m2. Směrové kormidlo se skládá rovněž ze dvou částí, z nichž přední má menší výkyv; celková plocha měří 0,8 m2. Účinnost všech kormidel je pro plachtaře překvapující a je třeba si na ni zvyknout. Řízení se od normálního odlišuje jen zařízením na zdvižení zadního konce vodorovné roury řízení, jímž se dají křidélka sklopiti až do úhlu 20°, čímž se rychlost větroně zmenší asi o 15 km/hod, avšak klesání zůstane stejné. Ovladatelnost se poněkud zhorší, ale je ještě dostatečná k řízení stroje. Vrácením křidélek do normální polohy přejde větroň automaticky do rychlejšího letu. Větroň váží 160 kg. Po havarii se zúčastnil opravený prototyp zájezdu na Wasserkuppe v roce 1937, kde s ním konstruktér opět těžce havaroval.
|
